Arwen
Lúmenn
Hudba: není
Šedavé oči skrývají černý stín,
bolí otce, bolí, smutek Arwenin.
Láska v srdci elfí krásky,
nevyhladí šedé vrásky
neutiší slova tklivá,
která sama v lesích zpívá,
věčně smutná, věčně živá…
Na koni bílém, v kápi rudé sedí,
na západ k zemi elfů hledí
smutná ta paní z rodu Noldorského,
nikdy se nedočká klidu srdce svého,
nikdy nebude šťastná znovu víc,
věčně bledá bude její líc,
už se neutiší víc…
Člověk přišel do Imladris krásné,
mraky byly bílé, slunce bylo jasné,
břízy voněly a tráva byla měkká,
na kohopak dívka černovlasá čeká?
Proč ji potkal, nádhernou jak sen,
proč se do ní zamiloval jen,
volal Lúthien…
Člověk slíbí, svět se změní,
kdo si lásky více cení?
Než-li bude chlapec lidí mocný král,
odpluje ta loďka šedá na Moře a dál,
odveze tu pannu, se závojem na tváři,
naposledy krása její v Středozemi zazáří,
v očích smutek temný slzy vytváří…
Jaro ale přišlo do temnoty v dáli,
co se oči dívky, co se naplakaly.
Přišlo štěstí náhle do duše zmučené,
zahřály se ruce, žalem zmrazené.
Gondor zářil diamanty a vzduch vonný byl,
Ona krásná, bledá, když jí lásku přislíbil,
když se Aragorn, král, s Arwen oženil.
Zpět