Truchlivá balada Staropražská
Aneb o trojí hanebné újmě, kterou Pražské město utrpělo skrze tlustého mnicha
Štěně
Hudba: ee
Stála v Praze na náměstí
zpívající fontána,
vedle krčma „U dvou pěstí“,
otevřená do rána.
Byla to jen hnusná díra
oblíbená holotou,
chodil tam však rychtář Jíra
za krčmářkou Dorotou.
Jeden večer (či spíš k ránu),
v době pozdní večeře,
uslyšeli hosté ránu –
někdo tloukl na dveře.
Rychtář překvapením ztich,
v lokále se ozval šum,
dovnitř se cpal šedý mnich,
kolem pasu cingulum.
Na tom sice nebylo by
nic tak obzvláštního,
fojt však nezřel do té doby
nikoho tlustějšího.
Jako čtyři františkán
i široký byl tenhle host,
v rychtářovi vzbudil, páni,
nesmírnou snad veselost.
„Pročpak“, ptal se, „ má ten mnich
kolem pasu provázek?
Zdali ovázal si břich
aby mu snad neutek?“
„Jen, synu, směj se opasku,
však chceš-li něco vědět,
musím na drzou otázku
též drze odpovědět.
Možná se třese kyprý břich
jak hrouda neposlušná,
však odpověď dá mnich
a bude málo slušná.
Kol pasu provaz, to by šlo,
s tím kolébám se blaze,
když lump jako ty za hrdlo
se houpá na provaze.“
Tu rychtář zařval jako tur,
ba celé stádo skotu,
co na stupnici mol i dur
by zpíval každou notu.
Hned popad misku s korbelem
i svazek pastináku,
by františkánu s fortelem
to nacpal do rypáku.
Však mníšek hbitě vyskočil
a, vykasav si kutnu,
panu fojtu narazil
na kebuli putnu.
Hned každý křičel: „Jen mu vraž!“,
strhla se strašná mela,
tu dveřmi vešla městská stráž,
však oknem vyletěla.
Na fojta jak na pobudu
všichni se vyrojili,
a z krčmy ho s hlavou v sudu
svorně vyhodili.
Že to bylo na náměstí
hned u městské brány,
spadl ten chlap na neštěstí
rovnou do fontány.
Že v tom sudu bylo k ránu
vína ještě celkem dost,
přišla z toho na fontánu
přenáramná veselost.
Já jsem jenom ožrala
a neumím se chovat,
ty písně však, co zpívala,
se stydím opakovat.
Sice pak vystřízlivěla,
fojt vypadl ze sudu,
Praha tím však utrpěla
velkolepou ostudu.
Marně se mnich odvolával
k soudu církevnímu,
mstivý fojt ho odsoudit dal
ku trestu nejvyššímu.
Za ta slova o provaze,
rvačku z předchozího dne,
za svou drzost městu Praze
hrdlem ten mnich propadne.
Že však ještě neměli
jsme zlého do třetice,
když toho mnicha věšeli –
spadla jim šibenice.
Zpět