Pád Bílého města
Murtis
Hudba: není
Stále zní hřbitovní variace
pochmurného nápěvu
a černý havran kráčí po poli.
Zející rány dotýká se ruka starce,
žel někdy nelze utvrdit se
v tom, že hluboká jizva nebolí.
Však bolest, která svírá srdce
a rozlévá se po těle,
nepochází z rány sečné,
leč ze zrady přítele.
Zkalené oči by mohly rozprávět
příběh stovek let
města se štíhlými věžemi.
Popraskané rty již nevypoví běd
včerejšího dne,
kdy králův trůn zanesl se sazemi.
Marnohněv, jenž drtí vůli
a ústí kdesi ve spáncích,
ustupuje vzletné písni
o statečných obráncích.
Poslední pohled v zorném poli
patřil chlapci s flétnou
a poté spadl do zlaté návěje.
Město se pokrylo deštěm a solí,
když dozněla hudba,
když utichly poslední kročeje.
Zpět