Sláva Hagenovi,
aneb Pochlebná báseň o hrdinství Kharmského starosty Hágena.
Bruuk, zvaný převozník
Hudba: neuvedeno
Když svobodný Kharm se orků zbavil
a okolní les se štěstím dávil,
tu nejlepší z lidí si vzpomenul náhle
na prastaré císařské klenoty,
co hlídá je drak, jež mívá teploty.
Do družin dělí lid a svlažuje své hrdlo zprahlé
jen on
jen on
náš Hágen
-všech starostů šampijón.
Šumělo moře, voněla zem,
šuměly lesy v kopcích nad mořem,
když vypraviv všechny skupiny
v městě Kharm ostal vůdce jediný
a pak se vypravil on též
a s ním pak:
Galapas-slídič a zvěd, Oroniel přelíbezná a Ester-fialová kuchařinka, i jiná lepá děva s měděnými vlasy, spolu s Hágenem tu dějinami šla si (kdo neměl zrzavó, neví co je loáska!!) a převozník Brůk se svou lodičkou, tesákem, vydrou a udičkou a ty také, Skřeťáku, zákeřný pěšáku, s tím starostlivým starostou,
teď běž!
To byla družina takto nejpozdnější
a vprostřed Hágen-starosta nejlepšejší.
Šumělo moře, spolu s ním jdem,
kolébá moře obzorem
a po eskymáckém obratu
dochází náhle k obratu.
Podél břehu za lopuchy
čtvero skřetů stříhá uchy
a po břiše jim kanou sliny,
když vidí přicházet starostu našeho.
Odmítnou leccos na zub dobrého,
rybu i kámen, zbavený vší špíny
a tihle skřeti uchatí
jali se k Hágenovi čuchati
a na jeho ňadra šahati.
Však otevřela se neopatrnosti průrva
a tři z nich podřezal Skřeťák…
čtvrtý však háže oštěpem,
však Hágen-superman jen mách mečem
a oštěp odrazil
a vyrazil
skřetovi zbraň, zuby, oči, dech a život z těla.
Nepřítel pad-no rána jako z děla!
A na rtech dívek zas usadil se smích (hi, hí)
hned šveholí.ty, Hágenku jsi přec jen nejlepší.!!
Šumělo moře, šuměl strom,
však poblíže bažin sjel blesk i hrom!
A do duší padla pokora,
těch, kteří jukli tam na toho netvora.
BRRRRR
TFUJ
HNUS
A ten vlčí skus
podivný má vkus
tahle hnusná zabahněná paní,
co tu v bažině své panenství si chrání.
Ennie se prý jmenuje
a na lidech nejraděj hoduje
ta mrcha!!
Musel jsem
hned do trenek
z toho, jak jsem se jí lek.
A loďku hodil do bažiny
a pak i sebe do té špíny,
když nešla vyndat udicí,
promluvím si s ní palicí.
Avšak ouha-běda
ta se nedá, ne a nedá…
ta mrcha!!
Však náš přeúžasný starosta,
ten, snad pouhým úsměvem,
ven z bahna ji dostal!
Hleďme, jak jej miluje, jak se k němu tulí.
A že prý nám poradí, pro pár jeho kulí!
Dala nám tři hádanky
ta mrcha!!
Ale že je Hágen přebáječný milenec,
to je hotová a jasná věc,
vše nám dala
a navíc s námi na výpravu za klenoty nádhernými,
cestou necestou se brala.
A jen Hágenku sem, Hágenku tam…
já se ti celičká (dvouapůlmetrová) já se ti dám!!
Volá, hladí, jásá, křepčí,
můj Hágenek je nejlepčí.!!
Ta mrcha!!
Ach, kde jsi moře, rychle sem.
Pavouk tu číhá za stromem!
Přes cestu obrovská pavučina, moc dobře bitva nezačíná.
Chytili Brůka, chytili všecky,
jen Ennie zůstala, čumí jak necky,
jak její miláček leží tu v trávě, dva velcí pavouci pepří jej právě.
A to ne-hajzlíci, tenhle je můj!
Musí mne milovat, stůj mu, co stůj.
Vzala svou vidličku, na ně se vrhla,
strhla jim sítě i nožky jim strhla.
Dupala, vzrušená, dupala po nich,
zašlápla pavoučky, a bylo po nich.
Co Ennie vidí, co leží tu v trávě?
Znehybněn, toporný, na zádech Hágen!
Přiběhla s radostí, na klín mu vsedla,
ach, pryč je panenství, Ennie ho svedla.
Nebýti starosty, tak jsme už v řiti,
pavouci by zde utnuli naše bídné žití,
ale že měl s sebou svou milou Ennie,
jsme pouze zasraní, od vláken ulepení,
nad Hágena našeho, lepšího není!!
Stromů jak moře, vlní se zem.
Šumí nad hlavami nám, věrným všem.
A tuhle zříš hroznou dračí sluj, vylezl plaz, no ale-tfuj!
Sežehl rytíře a kouká sem.
Kde je má udice, hej, pannu sem!
Ale běda, je s námi zle
žádná z těch dívek, co jsou zde,
už není panna (ani Ennie). Dyvlšajz!
Tak jsme dali na udici aspoň vydru.
Drak hovno pozná, vydra, nebo slepice…
A tak
je tu drak
to je puch
tetelí se vzduch
už k ní čuch
ona k němu taky
jaký saky paky
Vem si ho, kousni ho …!
A v tom Hágen-lingvista
dostal draka dočista,
přečetl mu uspávačku
hajej, dadej, malej dráčku.
A pak jsme mu usekli
pařátek i s fuseklí.
Ten nám dal
jak nás hnal.
I loď jsem při tom úprku tam ztratil
a vlastním životem skoro za to platil.
A osmahlá mám záda-ó jé.
Však nejlepší z nás přec jen Hágen je !
Ó jé
Oh yes
Konečně moře, lízá zem.
Zas šumí lesy v kopcích za mořem.
A starosta kalhoty vysvléknul si,
naučit plavat, že se musí.
A tak jsme ho dali na udičku,
aby si vylepšil svou kondičku
a přeplavat ten záliv mohl.
Přece jen ho ale trošku zmohl.
Ostatní museli okolo brodem
a uzřeli skřety, jak se baví hodem,
říkali skrzetanque této hře.
A v Hágenovi všecko vře:
Nechte mne taky házeti,
budem se trochu sázeti.
Když vyhraju já, půjdem odtud, jako že to neplatí.
Když prohraju, každý z mých lidí za to stříbrňákem zaplatí.
Skřetům jen září očka blahem,
však naději ztrácí prvním tahem.
Koušou se a vztekají,
po koulích nám skákají.
Tenhle skrzetanque, to je ale divná hra,
to vám teda povím…
Koukal jsem na to zrakem sovím!
A skřeti se jali k Hágenovi čuchati
a na jeho koule šahati…
A pak…
Otevřela se opět neopatrnosti průrva
a tři z nich podříz Skřeťák…
čtvrtý však chápe se meče, štítu.
Ale i Hágen, vyzbrojen a hrd stojí tu.
Jde do toho po hlavě
i když Brůk dostal mečem po hlavě.
Hágen mu to vrací,
skřet svůj balance ztrácí
a ježto Hágen žádným pionýrem není,
skřet došel svého rychlého ukončení.
Válí se ve vlastních vnitřnostech.
AAAAA
Hágen jej překročil
k městu konečně volně vykročil
už aby stanul v jeho bílých zdech.
Hágen je starosta
nejmakabroznější z všech.!!!
Zpět